Dvouinstační kárné řízení

"Předseda Nejvyššího soudu netrpělivě očekává změny v kárných řízeních se soudci", píše Nejvyšší soud. A právem, dodáváme!

Chybějící dvouinstanční kárné řízení se soudci pokládám za jeden z velkým nesmyslů českého práva. Možná je to nesmysl s omezeným dosahem, ale nesmysl přímo tragický. Když nesouhlasíte s pokutou 1.000 Kč od obecního úřadu, dostane se vám více možností nápravy, než když vám hrozí finančně i reputačně mnohonásobně závažnější postih v kárném řízení. Dává to smysl?

Samozřejmě nedává, je to ostuda právního řádu a je to projev naprosté neúcty k soudní profesi. Zlomyslná osoba by na tomto místě řekla, že soudci si to kompenzují neustálým voláním po více výhodách, jinému výpočtu důchodu (aby byli více nezávislí i v důchodu), zavedení institutu emeritních soudců (aby jim i ten zvýšený důchod stačil, chudákům). Ale bez ohledu na aroganci v oblasti prebend, postavení justice mezi různými profesemi si nezasluhuje aroganci ze strany zákonodárce, pokud jde o procesní prostředky. Fér a fér a jednoinstanční kárné řízení fér není.

Ústavní soud na několik ústavních stížností lakonicky odpověděl, že právo na dvouinstanční kárné řízení nevyplývá z žádného ústavního předpisu, ale nemyslím si, že jde o odpověď dostačující. Méně opravných prostředků proti vážnější sankci dost nápadně narušuje rovnost mezi různými skupinami a nevidím nikde žádné legitimní zdůvodnění takové diskriminace. Kdyby Ústavní soud chtěl, tak by důvod ke zrušení jednoinstančnosti našel a asi by to nebylo to nejvíc překvapivé rozhodnutí v historii Ústavního soudu.