Kalendář Ústavního soudu anoncuje vyhlášení rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 702/20. případ je zajímavý jak z hlediska právního, tak mezilidského. Považte sami:
Stěžovatelka v listopadu roku 2008 prodělala operaci nádoru mozku, je příjemkyní invalidního důchodu pro sníženou pracovní schopnost o 40 %. S jejím bývalým manželem, panem M., se do jejich společné domácnosti nastěhovala v době jejích zdravotních potíží jiná žena, stěžovatelka proto dům opustila. Pan M. po několika měsících tvrdil, že se stěžovatelkou chce znovu žít, stěžovatelka se proto k němu vrátila. Pan M. nato požádal stěžovatelku a stěžovatele (jejího syna), aby s ním podepsali „jako doložci platu“ smlouvu o úvěru na opravu jeho domu. Pan M. tou dobou stěžovatele zaměstnával. Stěžovatelé a pan M. uzavřeli jako spoludlužníci dne 9. 6. 2009 s obchodní společností Hypoteční banka, a. s., (dále jen „věřitelka) smlouvu o úvěru ve výši 4 950 000 Kč za účelem rekonstrukce nemovité věci ve vlastnictví pana M. a vypořádání úvěru na investice do nemovité věci. K zajištění pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem ve prospěch věřitelky. Při podpisu smlouvy pan M. stěžovatele ujistil, že jsou „pouze doložci platu“, přítomní zaměstnanci věřitelky na to nijak nezareagovali. Následně pan M. stěžovatelku, její nezletilou dceru a její kamarádku vzal na dovolenou do zahraničí, kde je opustil s tím, že chce být s ženou, se kterou navázal vztah v době nemoci stěžovatelky. V zahraničí ji zanechal bez finančních prostředků. Stěžovatelka byla nucena v zahraničí několik dní pomáhat v restauraci, aby vydělala na cestu zpět. Stěžovatele propustil pan M. ze zaměstnání. Manželství stěžovatelky a pana M. bylo rozvedeno dne 14. 3. 2011.
Slyšeli jste někdo o podobně povedených rodinných vztazích?
Rozhodnutí Ústavního soudu jistě přinese nějaké vysvětlení; soudě jen podle stručného oznámení je tu hned pár divných bodů:
1) "[Prvostupňový soud u]vedl, že nárok věřitelky je po právu, neboť stěžovatele neuvedla v omyl při uzavírání smlouvy o jejich postavení jako spoludlužníků."
Vždyť věřitelka (budeme-li věřit popisu výše) využila jejich omylu, respektive vědomě je ponechala v omylu ke svému prospěchu?! Jak to mohlo být po právu?
2) "[Podle odvolacího soudu] korektiv dobrých mravů se uplatní toliko na práva a povinnosti mezi spoludlužníky a věřitelem, nikoli mezi solidárními dlužníky navzájem."
A na to přišel soud jak? Já si vždy myslel, že korektiv dobrých mravů je univerzálně použitelný. A v popsané situaci jsou dobré mravy zpochybněny, právě pokud jde o vztah mezi stěžovatelkou a bankou!
Někdy těm soudům prostě nerozumím ...
Komentáře
Okomentovat