Některé soudní spory jsou zásadní, jiné se vedou o jablko spadlé za sousedův plot. Do kategorie kuriozit patří věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 4003/2011. Z usnesení NS vyjímáme:
"Krajský soud v Brně [...] zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně domáhala po obou žalovaných písemné omluvy a po každém z nich náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 50.000,- Kč, a nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Za zásah do svých osobnostních práv označila žalobkyně vulgární výrazy, které oba žalovaní pronesli vůči žalobkyni dne 12. 4. 2008 a pro které byli uznáni vinnými ze spáchání přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona přestupkovou komisí města Vyškov. U žalované 1) se jednalo o výrok Vyser se na ňu, nech piču, ona je blbá , Vyser se na piču, ona se scházela s policajtem T. , pronesený dne 12.4.2008 v areálu společnosti INSTALAČNÍ MATERIAL-HERMAN, s.r.o. ve Vyškově na ulici Havlíčkova 26. U žalovaného 2) se pak jednalo o výrok Pičo, seš v nezkolaudované budově, tady nemáš co dělat , pronesený za stejných časových a místních okolností."
Čest je vzácný statek, o tom není sporu. Přesto nejsem toho názoru, že třikrát pronesené slovo P... stojí za dvakrát 50.000 Kč. Venkovský lid má rčení "čím víc se něco rozmazává, tím víc to smrdí" - já sám bych asi takovou žalobu nepodával, neboť bych netoužil rozmazávat u tolika instancí a tolika osob, že o mně někdo třikrát řekl neslušné slovo.
Možná to je nečekané od advokáta, ale opravdu si nemyslím, že je nutné se vších chodit k soudu/na policii. Občas je třeba nad něčím mávnout rukou, protože orel much nelapá a protože nemá cenu rozmazávat nezvýznamnosti a dělat ze sebe chudáka, který je zhroutí kvůli ošklivému slovíčku. Svět není dokonalý, občas se v něm dějí věci, se kterými nesouhlasíme, ale neměli bychom za každou cenu vyvolávat spory.
V témže rozhodnutí mne pobavila věta "Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 1 Co 63/2011-247, uzavřel, že zejména po doplnění řízení výslechem žalobkyně z níž zjistil, že následkem nadávek obou žalovaných byl pocit žalobkyně ze snížení rodičovské autority i autority ve svém okolí zejména u zaměstnanců firmy, projevující se tak, že vás děti tak neberou a že vás okolí i zaměstnanci tak neberou - byl skutkový stav ve věci zjištěn náležitým způsobem zcela dostačujícím k věcnému rozhodnutí."
Upozorňuji na pasáž "po doplnění řízení výslechem žalobkyně z níž [soud] zjistil ..." Tedy soud zjistil z žalobkyně. Nebohá žalobkyně, nechtěl bych stát u soudu, aby ZE MĚ soud něco zjišťoval!
Moc ale nesouhlasím s celkovým závěrem řízení. Domnívám se, že v případě prokázané urážky by automaticky měl soud vyhovět požadavku na omluvu. Zda věc skončila či neskončila v přestupkovém řízení, se týká vztahu přestupce-stát, nikoli přestupce-poškozený. To, že pachatel přestupku dostal pokutu, kterou odvedl státu, není satisfakcí určenou poškozené osobě.
Pokud má soud dojem, že žaloba je frivolní, nechť nepřizná náklady řízení, ale pokud je požadavek oprávněný (omluva), má mu vyhovět.
Komentáře
Okomentovat