Říká to mu mladá generace "džoukovat"? Snad!
Velmi mne pobavilo usnesení Nejvyššího soudu ve věci 8 Tdo 1502/2017:
"[...] lze ještě (s určitou mírou tolerance) závěr o předstíraných prodejích všech autobusů ve všech postupných krocích akceptovat jako poměrně logický a souladný se základními zásadami trestního řízení (§ 2 odst. 5 tr. ř.) i pravidly spravedlivého procesu."
Kdyby vám někdo řekl "postup soudu lze ještě s určitou dávkou tolerance akceptovat jako poměrně poměrně logický a poměrně v souladu s pravidly spravedlivého procesu", měli byste v takový rozsudek poměrně důvěru?
Já ne.
+ + +
Zajímavý je i pár dní starý nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II.ÚS 1101/20 a související rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Situace: pracovník v továrně vyměnil bezpečnostní sklo u stroje za jiné, neschválené. Ze stroje se uvolnil kovový kus a shodou nešťastných náhod narazil právě do skla v místě, kde si o sklo (v rozporu s bezpečnostními předpisy) opíral hlavu dělník. Sklo se vyboulilo směrem do lebky a dělník zemřel.
(cynik by řekl, že to skvělé téma na klauzurní práci)
Ani jeden z obecných soudů se nestaral o takovou drobnost, jako zjišťovat, zdali je mezi výměnou skla a úmrtím nějaká příčinná souvislost. Co když byl náraz tak velký, že ani originální sklo by to nevydrželo?
Ech, komu na tom zaleží! Naše soudy, proslavené svých bezduchým formalizmem, to vzaly tak, že sklo neodpovídalo normě, a to je nejdůležitější. Papír je základ - zda to mělo nějaký dopad v reálném životě, či nikoli, to už je pro naše formalisty nepodstatné.
Když to obviněný namítl, Nejvyšší soud mu odpověděl, že neexistující příčinná souvislost (nebo alespoň nezjišťovaná) nezpůsobuje extrémní rozpor mezi důkazy a závěry soudu. Studenta by za to od klauzury vyhodili, tady to musel napravovat až Ústavní soud.
Myslel jsem, že Ústavní soud tu máme od důležitějších věcí. :-/
Velmi mne pobavilo usnesení Nejvyššího soudu ve věci 8 Tdo 1502/2017:
"[...] lze ještě (s určitou mírou tolerance) závěr o předstíraných prodejích všech autobusů ve všech postupných krocích akceptovat jako poměrně logický a souladný se základními zásadami trestního řízení (§ 2 odst. 5 tr. ř.) i pravidly spravedlivého procesu."
Kdyby vám někdo řekl "postup soudu lze ještě s určitou dávkou tolerance akceptovat jako poměrně poměrně logický a poměrně v souladu s pravidly spravedlivého procesu", měli byste v takový rozsudek poměrně důvěru?
Já ne.
+ + +
Zajímavý je i pár dní starý nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II.ÚS 1101/20 a související rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Situace: pracovník v továrně vyměnil bezpečnostní sklo u stroje za jiné, neschválené. Ze stroje se uvolnil kovový kus a shodou nešťastných náhod narazil právě do skla v místě, kde si o sklo (v rozporu s bezpečnostními předpisy) opíral hlavu dělník. Sklo se vyboulilo směrem do lebky a dělník zemřel.
(cynik by řekl, že to skvělé téma na klauzurní práci)
Ani jeden z obecných soudů se nestaral o takovou drobnost, jako zjišťovat, zdali je mezi výměnou skla a úmrtím nějaká příčinná souvislost. Co když byl náraz tak velký, že ani originální sklo by to nevydrželo?
Ech, komu na tom zaleží! Naše soudy, proslavené svých bezduchým formalizmem, to vzaly tak, že sklo neodpovídalo normě, a to je nejdůležitější. Papír je základ - zda to mělo nějaký dopad v reálném životě, či nikoli, to už je pro naše formalisty nepodstatné.
Když to obviněný namítl, Nejvyšší soud mu odpověděl, že neexistující příčinná souvislost (nebo alespoň nezjišťovaná) nezpůsobuje extrémní rozpor mezi důkazy a závěry soudu. Studenta by za to od klauzury vyhodili, tady to musel napravovat až Ústavní soud.
Myslel jsem, že Ústavní soud tu máme od důležitějších věcí. :-/
Komentáře
Okomentovat