Další střelba, vražedný toaleťák, další námět na dokonalou klauzuru a (zcela nově) návod na dokonalou vraždu
Vše začalo nenápadným judikátem Ústavního soudu ...
Usnesení sp. zn. II.ÚS 1101/20 popisuje příběh, který by spisovatel románů nevymyslel:
Dva účastníci rytířského turnaje konaného v roce 2013 (nikoli 1320) nabíjeli hákovnici ráže 16 mm. Nabíjeli ji tím způsobem, že na střelný prach dali několik útržků toaletního papíru a pořádně upěchovali nabijákem. Poté předali zbraň jednomu z diváků, aby vystřelil nad hlavu figuranta. Divák vystřelil, leč ne tak úplně nad hlavu a figurantovi se do čelního laloku mozku zarazila střela z toaletního papíru.
Figurant byl naštěstí ušetřen potupné smrti zastřelením toaleťákem, ale ani tak to nebyla legrace.
Doporučuji ke studiu jak usnesení ÚS, tak související rozhodnutí NS sp. zn. 6 Tdo 332/2018 a 6 Tdo 866/2019. Vždy jsem si říkal, kam chodí učitelé na šíleně komplikované a nepravděpodobné náměty klauzurních zadání, ale teď chápu, že život je barvitější než jakákoli klauzura.
Případ má celou řadu zajímavých prvků:
1) Příčinou, proč se toaletní papír změnil ve vražednou střelu, bylo údajě použití mokrého toaletního papíru, který po nabití ztvrdl ve vražednou střelu. Suchý toaletní papír by se při výstřelu rozprášil a nezranil by figuranta.
Obecné soudy dospěly k závěru, že na straně obviněných bylo zavinění ve formě nevědomé nedbalosti; měli vědět, že nabití mokrým toaletním papírem místo suchého změní vlastnosti "náboje".
Má otázka, shodná s námitkami obviněných: může běžný člověk tušit, že zatímco suchý toaleťák se bezpečně rozpráší, mokrý se změní v projektil? Nejsem si tím zcela jist.
Nemám zkušenosti s alternativním užitím toaleťáku, já jej k balistickým exhibicím nepoužívám. Ale jako každý, ehm, běžný uživatel pokládám namočený toaletní papír za ještě měkčí a snadněji roztrhnutelný materiál než suchý (čtenáři snad omluví delikátní téma, jež rozebíráme jen z vědeckého zájmu). Mohli obvinění předvídat, že pouhé 2 ml vody (viz rozhodnutí NS) dokáží udělat z legrace málem vraždu?
Nevím.
2) Původní soud rozhodl o spáchání trestného činu z nevědomé nedbalosti ve spolupachatelství. Skvělý chyták na klauzury!
3) NS i NSZ tvrdily, že není důležité jednání diváka-střelce. Opravdu?! Podle popisu skutku byl divák poučen, že má mířit nad hlavu figuranta. Pořadatelé tedy očividně uplatnili jistá bezpečnostní opatření. Mířil divák opravdu nad hlavu?
Pokud mířil přes upozornění na hlavu figuranta, pak bych skoro řekl, že buď došlo k přetržení přičinné souvislosti, nebo se míra zavinění obviněných významně snížila.
Představme si, že místo toaletního papíru by byla nabita nabitá opravdová střela. Divák by přes poučení namířil někomu na hlavu (dost hlupáků někoho podobně zraní na střelnicích). Čí by to byla vina - asi diváka, ne? Proč by se záměnou olova za toaletní papír najednou měla odpovědnost přesunout na nabíječe? Nerozumím tomu.
Asi je to jen akademická debata. Hádám, že balistika toaleťáku byla tak nepředvídatelná, že by se stejně nedalo zpětně zjistit, kam střelec mířil. Ale minimálně to vzbuzuje pochybnosti.
4) Zajímalo by mne, jak se zjistilo, že oba nabíječi věděli, že toaleťák je mokrý. Oba ho cupovali a strkali do hlavně? Možná. Museli bychom si načíst původní rozhodnutí. Opět dobré téma na chyták u klauzury.
5) Kterého hlupáka, proboha, napadla taková exhibice??? Mě by v životě nenapadlo střílet na pouti na někoho z pár metrů z hákovnice, i kdyby tam místo střely byla jen ucpávka!
Poučení: zbraně jsou nebezpečné, zbraně nejsou hračky. Tady se to jen potvrdilo.
6) Předpokládám, že toaletní střela se při vniknutí do těla zdeformuje natolik, že nelze běžnými metodami určit, ze které zbraně byla vypálena. Navíc zvlhne krví a vlákna se z části od sebe oddělí. Byl by to skvělý námět na dokonalou vraždu v nějakém detektivním románu.
Mythbusters zkoušeli střelu z ledu (známo z několika akčních filmů) a došli k závěru, že ledová střela by byla příliš křehká, aby přežila výstřel. Za to toaletní papír ...
Vyrobit dostatečně účinný tlumič na 16 mm hákovnici se však asi nepodaří. Navíc předpokládám, že v drážkách hlavně by mohly (?) zůstat zbytky vlákna papíru, která by s trochou smůly policie objevila. Zmizela ta vlákna by po pár výstřelech olověnou střelou?
Muselo by se šikovně zařídit, aby všichni na akci stříleli z hákovnic a v jedné zbrani bylo toaletního papíru více, aby místo pouhé ucpávky tvořil střelu. Stačí malinko posunout záměrnou ... Pak přijde Poirot a začne se vyptávat, nakonec shromáždí všechny podezřelé v jedné místnosti - a však to znáte!
7) Protože jsem od přírody hračička, kdybych byl pracovník Kriminalistického ústavu, už bych zkoušel vyrobit papírovou střelu ráže 9 mm zalisovanou do nábojnice. Fungovalo by to? Na jakou vzdálenost by se tím dalo rozumně střílet? Zůstanou v hlavni stopy po papíru? Dají se takové stopy odstranit a čím?
Jak říkám: zajímavé ...
Usnesení sp. zn. II.ÚS 1101/20 popisuje příběh, který by spisovatel románů nevymyslel:
Dva účastníci rytířského turnaje konaného v roce 2013 (nikoli 1320) nabíjeli hákovnici ráže 16 mm. Nabíjeli ji tím způsobem, že na střelný prach dali několik útržků toaletního papíru a pořádně upěchovali nabijákem. Poté předali zbraň jednomu z diváků, aby vystřelil nad hlavu figuranta. Divák vystřelil, leč ne tak úplně nad hlavu a figurantovi se do čelního laloku mozku zarazila střela z toaletního papíru.
Figurant byl naštěstí ušetřen potupné smrti zastřelením toaleťákem, ale ani tak to nebyla legrace.
Doporučuji ke studiu jak usnesení ÚS, tak související rozhodnutí NS sp. zn. 6 Tdo 332/2018 a 6 Tdo 866/2019. Vždy jsem si říkal, kam chodí učitelé na šíleně komplikované a nepravděpodobné náměty klauzurních zadání, ale teď chápu, že život je barvitější než jakákoli klauzura.
Případ má celou řadu zajímavých prvků:
1) Příčinou, proč se toaletní papír změnil ve vražednou střelu, bylo údajě použití mokrého toaletního papíru, který po nabití ztvrdl ve vražednou střelu. Suchý toaletní papír by se při výstřelu rozprášil a nezranil by figuranta.
Obecné soudy dospěly k závěru, že na straně obviněných bylo zavinění ve formě nevědomé nedbalosti; měli vědět, že nabití mokrým toaletním papírem místo suchého změní vlastnosti "náboje".
Má otázka, shodná s námitkami obviněných: může běžný člověk tušit, že zatímco suchý toaleťák se bezpečně rozpráší, mokrý se změní v projektil? Nejsem si tím zcela jist.
Nemám zkušenosti s alternativním užitím toaleťáku, já jej k balistickým exhibicím nepoužívám. Ale jako každý, ehm, běžný uživatel pokládám namočený toaletní papír za ještě měkčí a snadněji roztrhnutelný materiál než suchý (čtenáři snad omluví delikátní téma, jež rozebíráme jen z vědeckého zájmu). Mohli obvinění předvídat, že pouhé 2 ml vody (viz rozhodnutí NS) dokáží udělat z legrace málem vraždu?
Nevím.
2) Původní soud rozhodl o spáchání trestného činu z nevědomé nedbalosti ve spolupachatelství. Skvělý chyták na klauzury!
3) NS i NSZ tvrdily, že není důležité jednání diváka-střelce. Opravdu?! Podle popisu skutku byl divák poučen, že má mířit nad hlavu figuranta. Pořadatelé tedy očividně uplatnili jistá bezpečnostní opatření. Mířil divák opravdu nad hlavu?
Pokud mířil přes upozornění na hlavu figuranta, pak bych skoro řekl, že buď došlo k přetržení přičinné souvislosti, nebo se míra zavinění obviněných významně snížila.
Představme si, že místo toaletního papíru by byla nabita nabitá opravdová střela. Divák by přes poučení namířil někomu na hlavu (dost hlupáků někoho podobně zraní na střelnicích). Čí by to byla vina - asi diváka, ne? Proč by se záměnou olova za toaletní papír najednou měla odpovědnost přesunout na nabíječe? Nerozumím tomu.
Asi je to jen akademická debata. Hádám, že balistika toaleťáku byla tak nepředvídatelná, že by se stejně nedalo zpětně zjistit, kam střelec mířil. Ale minimálně to vzbuzuje pochybnosti.
4) Zajímalo by mne, jak se zjistilo, že oba nabíječi věděli, že toaleťák je mokrý. Oba ho cupovali a strkali do hlavně? Možná. Museli bychom si načíst původní rozhodnutí. Opět dobré téma na chyták u klauzury.
5) Kterého hlupáka, proboha, napadla taková exhibice??? Mě by v životě nenapadlo střílet na pouti na někoho z pár metrů z hákovnice, i kdyby tam místo střely byla jen ucpávka!
Poučení: zbraně jsou nebezpečné, zbraně nejsou hračky. Tady se to jen potvrdilo.
6) Předpokládám, že toaletní střela se při vniknutí do těla zdeformuje natolik, že nelze běžnými metodami určit, ze které zbraně byla vypálena. Navíc zvlhne krví a vlákna se z části od sebe oddělí. Byl by to skvělý námět na dokonalou vraždu v nějakém detektivním románu.
Mythbusters zkoušeli střelu z ledu (známo z několika akčních filmů) a došli k závěru, že ledová střela by byla příliš křehká, aby přežila výstřel. Za to toaletní papír ...
Vyrobit dostatečně účinný tlumič na 16 mm hákovnici se však asi nepodaří. Navíc předpokládám, že v drážkách hlavně by mohly (?) zůstat zbytky vlákna papíru, která by s trochou smůly policie objevila. Zmizela ta vlákna by po pár výstřelech olověnou střelou?
Muselo by se šikovně zařídit, aby všichni na akci stříleli z hákovnic a v jedné zbrani bylo toaletního papíru více, aby místo pouhé ucpávky tvořil střelu. Stačí malinko posunout záměrnou ... Pak přijde Poirot a začne se vyptávat, nakonec shromáždí všechny podezřelé v jedné místnosti - a však to znáte!
7) Protože jsem od přírody hračička, kdybych byl pracovník Kriminalistického ústavu, už bych zkoušel vyrobit papírovou střelu ráže 9 mm zalisovanou do nábojnice. Fungovalo by to? Na jakou vzdálenost by se tím dalo rozumně střílet? Zůstanou v hlavni stopy po papíru? Dají se takové stopy odstranit a čím?
Jak říkám: zajímavé ...
Komentáře
Okomentovat