Nejvyšší soud dnes publikoval nové právní věty schválené k publikaci trestním kolegiem. Pozoruhodná je hned první položka.
Trestný čin úvěrového podvodu vymezený v § 211 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již tím, že jeho pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jestliže pachatel naplní znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu způsobit škodu ve výši dosahující hranice škody uvedené jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby [viz § 211 odst. 4, odst. 5 písm. c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku], která je znakem kvalifikované skutkové podstaty a která však nenastane (typicky nedojde k poskytnutí úvěru), je nutno takové neúspěšné jednání posuzovat jako jeden trestný čin, a to jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 4 nebo odst. 5 písm. c) nebo odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
(Usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 15 Tdo 204/2019)
Počkat ... vždyť to je přece obecné pravidlo, že nejde jeden pokus v kvalifikované podstatě roztrhnout na dva "samostatné" trestné činy, jeden dokonaný v základní skutkové podstatě a jeden nedokonaný ve vyšším odstavci! To jsem se učil už na fakultě.
I NSZ to správně komentovalo, jak se parafrázuje v rozhodnutí Nejvyššího soudu: "toto je do značné míry ojedinělé oproti jiným rozhodnutím, která se zabývají prakticky shodnou skutkovou otázkou".
Chápu, že jeden soud (zde královéhradecký) učiní izolovaný právní omyl, který je později napraven. To se může stát. Ale proč to NS hned publikuje, když je to naprostá banalita? Čekal bych, že to, co schválí celé kolegium, bude řešit nějaký zásadnější právní problém nebo bude mít jistou didaktickou hodnotu.
Trestný čin úvěrového podvodu vymezený v § 211 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již tím, že jeho pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Jestliže pachatel naplní znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu způsobit škodu ve výši dosahující hranice škody uvedené jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby [viz § 211 odst. 4, odst. 5 písm. c), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku], která je znakem kvalifikované skutkové podstaty a která však nenastane (typicky nedojde k poskytnutí úvěru), je nutno takové neúspěšné jednání posuzovat jako jeden trestný čin, a to jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, odst. 4 nebo odst. 5 písm. c) nebo odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
(Usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 15 Tdo 204/2019)
Počkat ... vždyť to je přece obecné pravidlo, že nejde jeden pokus v kvalifikované podstatě roztrhnout na dva "samostatné" trestné činy, jeden dokonaný v základní skutkové podstatě a jeden nedokonaný ve vyšším odstavci! To jsem se učil už na fakultě.
I NSZ to správně komentovalo, jak se parafrázuje v rozhodnutí Nejvyššího soudu: "toto je do značné míry ojedinělé oproti jiným rozhodnutím, která se zabývají prakticky shodnou skutkovou otázkou".
Chápu, že jeden soud (zde královéhradecký) učiní izolovaný právní omyl, který je později napraven. To se může stát. Ale proč to NS hned publikuje, když je to naprostá banalita? Čekal bych, že to, co schválí celé kolegium, bude řešit nějaký zásadnější právní problém nebo bude mít jistou didaktickou hodnotu.
Komentáře
Okomentovat