Česká justice informovala o problému s ukládáním trestů: "Kumulace trestů plní věznice. Podmíněný trest řada lidí nepochopí, zaznělo ve sněmovně".
Jedná se o dávno známý problém, projevující se zejména při přeměnách. Takový zlodějíček krade poprvé, dostane podmínku; krade podruhé, dostane druhou podmínku a nic si z toho nedělá a odchází s pocitem, že zločin se vlastně vyplácí. Krade potřetí, dostane přísnější podmínku a důrazné kázání od soudce, které po předchozích zkušenostech ignoruje, načež příště dostane "nepo" plus všechny předchozí podmínky se mu naráz přemění. Takže člověk, který do té doby nikdy nebyl ve vězení, najednou šokově stráví pět let ve vězení a vystudování této kriminální univerzity je z něj recidivista na věky.
Přitom možné řešení je dávno známé a já sám patřím k těm, kteří je dlouhodobě veřejně navrhují.
Jestli způsobuje problémy chybějící předěl mezi podmíněnými a nepodmíněnými tresty, pak řešením bude zavést nějaký mezistupeň trestání. Řešením je zavedení kombinace podmíněného a nepodmíněného trestu.
Trest uložený soudem by zněl například "rok odnětí svobody, z něhož tři týdny se vykonají ihned a zbytek se podmíněně odloží na zkušební dobu tří let".
Tři týdny jsou dost dlouhá doba, aby si dotyčný promyslel, zda se mu ve vězení líbí, či nikoli. Současně to je natolik krátká doba, že nedojde k přerušení veškerých sociálních vazeb. Pořád bude mít funkční rodinu, svůj byt a tak dále. Takže z vězení nevyleze zoufalý člověk s pěti sty korunami v kapse v letním oblečení (ač je propuštěn třeba v lednu), bez práce a bez bydlení, někdy bez rodiny, která by se o něj postarala.
Opadne problém s náhlou přeměnou trestů a kumulací pěti let odnětí svobody, sníží se riziko recidivy, zkrátka vyřeší se dlouhodobý problém. Pokud je šance toho člověka zachránit pro společnost (v zájmu společnosti i jeho vlastním), měli bychom to udělat a neudržovat ze setrvačnosti špatnou právní úpravu.
Jedná se o dávno známý problém, projevující se zejména při přeměnách. Takový zlodějíček krade poprvé, dostane podmínku; krade podruhé, dostane druhou podmínku a nic si z toho nedělá a odchází s pocitem, že zločin se vlastně vyplácí. Krade potřetí, dostane přísnější podmínku a důrazné kázání od soudce, které po předchozích zkušenostech ignoruje, načež příště dostane "nepo" plus všechny předchozí podmínky se mu naráz přemění. Takže člověk, který do té doby nikdy nebyl ve vězení, najednou šokově stráví pět let ve vězení a vystudování této kriminální univerzity je z něj recidivista na věky.
Přitom možné řešení je dávno známé a já sám patřím k těm, kteří je dlouhodobě veřejně navrhují.
Jestli způsobuje problémy chybějící předěl mezi podmíněnými a nepodmíněnými tresty, pak řešením bude zavést nějaký mezistupeň trestání. Řešením je zavedení kombinace podmíněného a nepodmíněného trestu.
Trest uložený soudem by zněl například "rok odnětí svobody, z něhož tři týdny se vykonají ihned a zbytek se podmíněně odloží na zkušební dobu tří let".
Tři týdny jsou dost dlouhá doba, aby si dotyčný promyslel, zda se mu ve vězení líbí, či nikoli. Současně to je natolik krátká doba, že nedojde k přerušení veškerých sociálních vazeb. Pořád bude mít funkční rodinu, svůj byt a tak dále. Takže z vězení nevyleze zoufalý člověk s pěti sty korunami v kapse v letním oblečení (ač je propuštěn třeba v lednu), bez práce a bez bydlení, někdy bez rodiny, která by se o něj postarala.
Opadne problém s náhlou přeměnou trestů a kumulací pěti let odnětí svobody, sníží se riziko recidivy, zkrátka vyřeší se dlouhodobý problém. Pokud je šance toho člověka zachránit pro společnost (v zájmu společnosti i jeho vlastním), měli bychom to udělat a neudržovat ze setrvačnosti špatnou právní úpravu.
Komentáře
Okomentovat