Náhodou se mi dostala do ruky rigorózní práce Zvláštnosti výslechu dětí (PF UK 2013) a upřímně jsem se vyděsil. Opravdu se na právnické fakultě učí, že policie má vždy pravdu a proti sprostému podezřelému lze použít jakékoli postupy?
Na st. 108 se udádí:
"6.1. Jana, 9 let, poškozená (sp. zn. 3 T 81/2012)
Tento případ je klasickou ukázkou nerespektování příslušných ustanovení trestního řádu, což v důsledku vedlo k absolutní procesní nepoužitelnosti Janiny výpovědi.
Devítiletá Jana se svěřila své tetě, že jí dědeček osahával na intimních místech. Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podala právě teta Jany. Litoměřická kriminální policie přistoupila k provedení výslechu poškozené jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, přičemž odkázala na naplnění podmínek § 158a TŘ a § 158 odst. 9 TŘ.
Postupu policie lze vytknout řadu závažných chyb. Orgány činné v trestním řízení již od počátku věděly, kdo má být údajným pachatelem, přesto se rozhodly výslech uskutečnit jako neodkladný ještě před zahájením trestního stíhání. [...]"
Aha ... takže nejprve se má začít někdo stíhat (a potenciálně brát do vazby) a pak teprve se má zjišťovat, je-li k tomu nějaký důvod! Super, to je právní stát jak vyšitej ...
Ze str. 112-113 citujeme:
"Zákonem předepsaný rozsah poučení musí vyslýchající podat dítěti tak, aby mu plně porozumělo. Srovnáme-li příklad poučení, který jsem uvedla v první části této práce (podkapitola 2.3) a poučení Nikoly, je jasné, že se vyslýchající maximálně snažila dívence vše potřebné vysvětlit tak, aby ji dítě opravdu pochopilo. Poučení doslova znělo:
„Tak Nikolko, dneska co budeme tady všechno spolu povídat, tak na nás bude koukat támhleta kamera. Můžeš klidně zamávat. To je proto, aby třeba když už se Ti o tom nebude v budoucnu chtít mluvit, aby si už o tom mluvit nemusela a mohli jsme si to pustit právě z té kamery. Protože si tady budeme povídat o Tvojí mamince, tak Ty o tom nemusíš mluvit, když nebudeš chtít, ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat.“ "
Zajímavé je poslední souvětí: "Protože si tady budeme povídat o Tvojí mamince, tak Ty o tom nemusíš mluvit, když nebudeš chtít, ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat."
Zdá se mi to, nebo bylo velmi zkresleno, že svědkyně může odmítnout vypovídat, pokud by způsobila nebezpečí trestního stíhání osobě blízké?
Přitom nelze tvrdit, že by to nešlo převyprávět dětskou řečí. Třeba: "kdybys tím udělala rodičům malér/ostudu, nemusíš to říkat".
Jakousi zvláštní náhodou právě to úplně nejdůležitější poučení v dané kauze policie zapomněla srozumitelně sdělit.
Lze se přitom dohadovat, že pokud by právě toto klíčové poučení bylo svědkyni tlumočeno (lidově řečeno: mamince bys udělala malér, kdybys vypovídala), tak by se významně snížila pravděpodobnost, že svědkyně bude vypovídat. To má ale orgán štěstí, že zapomněl tuto pasáž poučení převyprávět!
Kdybych byl v té kauzy činný jako obhájce, bez váhání bych namítl nezákonnost výslechu, protože svědkyně nebyla řádně poučena o klíčovém právu odmítnout vypovídat.
A ještě se zaměřme na konec věty: "ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat".
Dala tak policie svědkyni reálnou možnost využít svých práv? Sama rigorózní práce na jiném místě uvádí známou pravdu "Vyslýchající nesmí využít zvýšené sugestibility dětí a sugescí tak dosáhnout požadovaných odpovědí, nepřípustné je také jakékoli donucování."
Když vyslýchající řekne "jak jsme se domluvili, tak bude dobrý vypovídat", není to náhodou právě příklad nátlaku na dítě, aby se dosáhlo požadované odpovědi? Nebo se snad nesmí činit nátlak na dítě kvůli obsahu výpovědi, ale smí činit nátlak kvůli (ne)využití práva nevypovídat? To by si zasluhovalo diskuzi a odpověď.
Když se v rigorózní práci podával rozbor kazuistik a komentovala kvalita poučení, čekal bych, že sporné postupy policie budou zmíněny a diskutovány. Když jde o právnickou práci, čekal bych, že bude kladen důraz i na respektování práv osob dotčených policejními úkony. Místo toho jsme se dočkali chvály zjevně vadného a účelového postupu policie a návrhu, aby se co nejrychleji stíhalo a důvodnost se zjišťovala dodatečně. Smutné znamení doby...
Na st. 108 se udádí:
"6.1. Jana, 9 let, poškozená (sp. zn. 3 T 81/2012)
Tento případ je klasickou ukázkou nerespektování příslušných ustanovení trestního řádu, což v důsledku vedlo k absolutní procesní nepoužitelnosti Janiny výpovědi.
Devítiletá Jana se svěřila své tetě, že jí dědeček osahával na intimních místech. Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podala právě teta Jany. Litoměřická kriminální policie přistoupila k provedení výslechu poškozené jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, přičemž odkázala na naplnění podmínek § 158a TŘ a § 158 odst. 9 TŘ.
Postupu policie lze vytknout řadu závažných chyb. Orgány činné v trestním řízení již od počátku věděly, kdo má být údajným pachatelem, přesto se rozhodly výslech uskutečnit jako neodkladný ještě před zahájením trestního stíhání. [...]"
Aha ... takže nejprve se má začít někdo stíhat (a potenciálně brát do vazby) a pak teprve se má zjišťovat, je-li k tomu nějaký důvod! Super, to je právní stát jak vyšitej ...
Ze str. 112-113 citujeme:
"Zákonem předepsaný rozsah poučení musí vyslýchající podat dítěti tak, aby mu plně porozumělo. Srovnáme-li příklad poučení, který jsem uvedla v první části této práce (podkapitola 2.3) a poučení Nikoly, je jasné, že se vyslýchající maximálně snažila dívence vše potřebné vysvětlit tak, aby ji dítě opravdu pochopilo. Poučení doslova znělo:
„Tak Nikolko, dneska co budeme tady všechno spolu povídat, tak na nás bude koukat támhleta kamera. Můžeš klidně zamávat. To je proto, aby třeba když už se Ti o tom nebude v budoucnu chtít mluvit, aby si už o tom mluvit nemusela a mohli jsme si to pustit právě z té kamery. Protože si tady budeme povídat o Tvojí mamince, tak Ty o tom nemusíš mluvit, když nebudeš chtít, ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat.“ "
Zajímavé je poslední souvětí: "Protože si tady budeme povídat o Tvojí mamince, tak Ty o tom nemusíš mluvit, když nebudeš chtít, ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat."
Zdá se mi to, nebo bylo velmi zkresleno, že svědkyně může odmítnout vypovídat, pokud by způsobila nebezpečí trestního stíhání osobě blízké?
Přitom nelze tvrdit, že by to nešlo převyprávět dětskou řečí. Třeba: "kdybys tím udělala rodičům malér/ostudu, nemusíš to říkat".
Jakousi zvláštní náhodou právě to úplně nejdůležitější poučení v dané kauze policie zapomněla srozumitelně sdělit.
Lze se přitom dohadovat, že pokud by právě toto klíčové poučení bylo svědkyni tlumočeno (lidově řečeno: mamince bys udělala malér, kdybys vypovídala), tak by se významně snížila pravděpodobnost, že svědkyně bude vypovídat. To má ale orgán štěstí, že zapomněl tuto pasáž poučení převyprávět!
Kdybych byl v té kauzy činný jako obhájce, bez váhání bych namítl nezákonnost výslechu, protože svědkyně nebyla řádně poučena o klíčovém právu odmítnout vypovídat.
A ještě se zaměřme na konec věty: "ale jak jsme se domluvili, tak bude dobrý, kdybys nám řekla, co se Ti třeba nelíbilo, abychom s tím potom mohli něco udělat".
Dala tak policie svědkyni reálnou možnost využít svých práv? Sama rigorózní práce na jiném místě uvádí známou pravdu "Vyslýchající nesmí využít zvýšené sugestibility dětí a sugescí tak dosáhnout požadovaných odpovědí, nepřípustné je také jakékoli donucování."
Když vyslýchající řekne "jak jsme se domluvili, tak bude dobrý vypovídat", není to náhodou právě příklad nátlaku na dítě, aby se dosáhlo požadované odpovědi? Nebo se snad nesmí činit nátlak na dítě kvůli obsahu výpovědi, ale smí činit nátlak kvůli (ne)využití práva nevypovídat? To by si zasluhovalo diskuzi a odpověď.
Když se v rigorózní práci podával rozbor kazuistik a komentovala kvalita poučení, čekal bych, že sporné postupy policie budou zmíněny a diskutovány. Když jde o právnickou práci, čekal bych, že bude kladen důraz i na respektování práv osob dotčených policejními úkony. Místo toho jsme se dočkali chvály zjevně vadného a účelového postupu policie a návrhu, aby se co nejrychleji stíhalo a důvodnost se zjišťovala dodatečně. Smutné znamení doby...
Komentáře
Okomentovat