Někde jsem četl, že opravdová sláva začíná tehdy, když se přesunete ze jmenného rejstříku do rejstříku věcného. Už ne pouhý "Novák, František - český astrofyzik, specialista na kosmologii a černé díry", nýbrž "Novákova černá díra", "Novákův efekt" a "Novákovo zhroucení".
Co si však počít, když se Vám této cti dostane proti Vaší vůli?
Když si někdo nezákonně přisvojí auto, které má pronajaté na leasing, orgány činné v trestním řízení vypočítávají škodu způsobem, který zde nebudeme pro komplikovanost rozebírat, ale rovnou prozradíme, že je naprosto, ale totálně NESMYSLNÝ.
Kdysi jsem napsal článek "Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu", ve kterém jsem onen postup detailně analyzoval a vysvětloval, proč se takto škoda počítat prostě nedá.
Tak dobrá, jeden bod za všechny: vynálezce toho postupu byl nepolíben finanční matematikou, takže se domníval, že poměr splátka jistiny/úrok je v běžné leasingové splátce konstantní. Takže se nelze divit, že výpočet nedává smysl, když nedává smysl ani užitý klíčový předpoklad.
Náhodně se mi dostala do ruky loňská diplomová práce "Trestný čin zpronevěry dle § 206 TZ" z pražské právnické fakulty, kde se píše toto:
"Ačkoliv Vučka ve svém článku z roku 2010 týkajícím se stanovení výše škody u leasingových zpronevěr závěry vyplývající ze stanoviska podrobuje značné kritice, o dalších osm let později, kdy stanovisko nebylo nikterak překonáno, a praxe jej zřejmě i nadále využívá, se lze k jeho kritice stavit pochybovačně. V čem naopak článek Vučky vnímám jako přínosný a pro praxi využitelný, je stanovení konkrétního matematického vzorce pro určení výše škody, který vytvořil na základě slovního vyjádření uvedeného v předmětném stanovisku NS. Tento svůj vzorec také v článku názorně demonstruje na fiktivním skutkovém případě, v němž pro lepší představivost čtenářů figurují reálná čísla. Vučkův vzorec uvádím v odstavci níže.
[poznámka pod čarou]
VUČKA, Jan. Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu. Trestněprávní revue. 2010, č. 7, s. 211-215."
Zaprvé, ta pasáž z diplomové práce taky moc smyslu nedává. Onen výpočet je principiálně chybný, ale praxe se jej drží dál ne proto, že by byly namítané chyby v mechanizmu výpočtu nějak vyvráceny, ale čistě zvykově - což s ohledem na zásadu předvídatelnosti práva možná není úplně špatně. Prosím povšimněte si, že neexistuje žádný rozsudek, kde by se psalo "výpočet je správný a údajné chyby neexistují, protože (nějaký věcný důvod)"!
Tak kde je tedy důvod k nějakému "pochybovačnému stavění"?! Možná je zde ale rozdíl v přístupu k výsledkům soudního rozhodování mezi mnou a diplomantkou: diplomantka v posledním ročníku fakulty si říká, že když něco soudy konstantně judikují, tak je automaticky třeba pochybovačně hledět na opačné hlasy a na kritiku takového postupu. Já s přibývajícími léty zjišťuji, že nějaké razítko je pro mne stále menší zárukou. Že je něco ustálená praxe, je pouze důvodem, proč to očekávat jako pravděpodobný výsledek. Zda je to správné a spravedlivé, je otázka zcela nezávislá. Závidím mladým ideály...
Nebudu tedy již mladou diplomantku kritizovat za to, že nedůvodně na něco hledí pochybovačně. Koneckonců pochybovačné hledění na cokoli je nejlepší způsob hledání pravdy. Ať si klidně hledí pochybovačně - ale proč, hergot, píše "Vučkův vzorec"???
Vždyť já říkám, že je to nesmysl a že s tím hrozným vzorcem nechci mít nic společného!!!
Navíc slečna diplomantka odbyla rešerše. Onen slavný vzorec byl publikován již dávno, ostatně je asi o 15 let starší než moje kritika. Pokud je mi známo, poprvé byl publikován v komentáři k trestnímu zákonu (tehdy ještě "zákonu", dnes "zákoníku").
A dokonce kvůli tomu už dostal své jméno. Nevím, jak je dnes, ale dříve byl zejména u policejních orgánů obecně znám jako "Šámalův vzorec". Ne proto, že by profesor Šámal postup výpočtu vymyslel, to byl údajně kdosi ze státního zastupitelství (bez záruky), ale protože se ten chybný výpočet objevil v komentáři, který vedl profesor Šámal, takže i profesor Šámal se takto nedobrovolně ocitl ve věcném rejstříku.
Doufám, že už takový šok nikdy nezažiji. V jedné rigorózní práci figuruji v textu a v seznamu literatury jako "JUDr. Vnučka", ale to se vůbec nedá srovnávat se zjištěním, že existuje takovýhle "Vučkův vzorec". Lidi, to už mi nikdy nedělejte!
P.S. Má-li někdo námitky vůči námitkám a chce-li tvrdit, že "Vučkův-Šámalův vzorec" je správně, nechť tak učiní, veřejně či soukromně, a uvede argumenty.
P.P.S. Na první rychlé přečtení se mi zdá, že usnesení č. j. 4 Tdo 1185/2015-26, které se v oné diplomové práci zmiňuje, se od onoho vzorce trochu odchýlilo. Možná rozebereme detailně v někdy v budoucnu.
Co si však počít, když se Vám této cti dostane proti Vaší vůli?
Když si někdo nezákonně přisvojí auto, které má pronajaté na leasing, orgány činné v trestním řízení vypočítávají škodu způsobem, který zde nebudeme pro komplikovanost rozebírat, ale rovnou prozradíme, že je naprosto, ale totálně NESMYSLNÝ.
Kdysi jsem napsal článek "Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu", ve kterém jsem onen postup detailně analyzoval a vysvětloval, proč se takto škoda počítat prostě nedá.
Tak dobrá, jeden bod za všechny: vynálezce toho postupu byl nepolíben finanční matematikou, takže se domníval, že poměr splátka jistiny/úrok je v běžné leasingové splátce konstantní. Takže se nelze divit, že výpočet nedává smysl, když nedává smysl ani užitý klíčový předpoklad.
Náhodně se mi dostala do ruky loňská diplomová práce "Trestný čin zpronevěry dle § 206 TZ" z pražské právnické fakulty, kde se píše toto:
"Ačkoliv Vučka ve svém článku z roku 2010 týkajícím se stanovení výše škody u leasingových zpronevěr závěry vyplývající ze stanoviska podrobuje značné kritice, o dalších osm let později, kdy stanovisko nebylo nikterak překonáno, a praxe jej zřejmě i nadále využívá, se lze k jeho kritice stavit pochybovačně. V čem naopak článek Vučky vnímám jako přínosný a pro praxi využitelný, je stanovení konkrétního matematického vzorce pro určení výše škody, který vytvořil na základě slovního vyjádření uvedeného v předmětném stanovisku NS. Tento svůj vzorec také v článku názorně demonstruje na fiktivním skutkovém případě, v němž pro lepší představivost čtenářů figurují reálná čísla. Vučkův vzorec uvádím v odstavci níže.
[poznámka pod čarou]
VUČKA, Jan. Výše škody při zpronevěře předmětu leasingu. Trestněprávní revue. 2010, č. 7, s. 211-215."
Zaprvé, ta pasáž z diplomové práce taky moc smyslu nedává. Onen výpočet je principiálně chybný, ale praxe se jej drží dál ne proto, že by byly namítané chyby v mechanizmu výpočtu nějak vyvráceny, ale čistě zvykově - což s ohledem na zásadu předvídatelnosti práva možná není úplně špatně. Prosím povšimněte si, že neexistuje žádný rozsudek, kde by se psalo "výpočet je správný a údajné chyby neexistují, protože (nějaký věcný důvod)"!
Tak kde je tedy důvod k nějakému "pochybovačnému stavění"?! Možná je zde ale rozdíl v přístupu k výsledkům soudního rozhodování mezi mnou a diplomantkou: diplomantka v posledním ročníku fakulty si říká, že když něco soudy konstantně judikují, tak je automaticky třeba pochybovačně hledět na opačné hlasy a na kritiku takového postupu. Já s přibývajícími léty zjišťuji, že nějaké razítko je pro mne stále menší zárukou. Že je něco ustálená praxe, je pouze důvodem, proč to očekávat jako pravděpodobný výsledek. Zda je to správné a spravedlivé, je otázka zcela nezávislá. Závidím mladým ideály...
Nebudu tedy již mladou diplomantku kritizovat za to, že nedůvodně na něco hledí pochybovačně. Koneckonců pochybovačné hledění na cokoli je nejlepší způsob hledání pravdy. Ať si klidně hledí pochybovačně - ale proč, hergot, píše "Vučkův vzorec"???
Vždyť já říkám, že je to nesmysl a že s tím hrozným vzorcem nechci mít nic společného!!!
Navíc slečna diplomantka odbyla rešerše. Onen slavný vzorec byl publikován již dávno, ostatně je asi o 15 let starší než moje kritika. Pokud je mi známo, poprvé byl publikován v komentáři k trestnímu zákonu (tehdy ještě "zákonu", dnes "zákoníku").
A dokonce kvůli tomu už dostal své jméno. Nevím, jak je dnes, ale dříve byl zejména u policejních orgánů obecně znám jako "Šámalův vzorec". Ne proto, že by profesor Šámal postup výpočtu vymyslel, to byl údajně kdosi ze státního zastupitelství (bez záruky), ale protože se ten chybný výpočet objevil v komentáři, který vedl profesor Šámal, takže i profesor Šámal se takto nedobrovolně ocitl ve věcném rejstříku.
Doufám, že už takový šok nikdy nezažiji. V jedné rigorózní práci figuruji v textu a v seznamu literatury jako "JUDr. Vnučka", ale to se vůbec nedá srovnávat se zjištěním, že existuje takovýhle "Vučkův vzorec". Lidi, to už mi nikdy nedělejte!
P.S. Má-li někdo námitky vůči námitkám a chce-li tvrdit, že "Vučkův-Šámalův vzorec" je správně, nechť tak učiní, veřejně či soukromně, a uvede argumenty.
P.P.S. Na první rychlé přečtení se mi zdá, že usnesení č. j. 4 Tdo 1185/2015-26, které se v oné diplomové práci zmiňuje, se od onoho vzorce trochu odchýlilo. Možná rozebereme detailně v někdy v budoucnu.
Komentáře
Okomentovat