iRozhlas informuje o rozhodnutí Finanční správy neřídit se nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 819/18, který se týkal zadržování z části sporného, z části nesporného nadměrného odpočtu DPH. Nález patrně není závazný ...
Letos v březnu Ústavní soud rozhodl, že pokud finanční úřad zpochybňuje pouze část nadměrného odpočtu, nesmí zadržovat nespornou část odpočtu. Máme duben a už podle Českého rozhlas vydala finanční správa interní instrukci, že nález je třeba ignorovat.
Článek cituje z instrukce: "Pokud daňový subjekt požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu před vyměřením daně z přidané hodnoty jako celku za příslušné zdaňovací období, nelze takovému požadavku vyhovět". Podle finanční správy údajně neexistuje zákonný mechanizmus, jak vracet nespornou část odpočtu.
Je to zvláštní, ale Ústavní soud deklaroval, že to jde:
"39. Ústavně konformní postup je však bez dalšího možný v intencích samotného daňového řádu. Ten v § 134 odst. 2 stanoví, že pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se daň posuzuje buď ke zdaňovacímu období, nebo ve vztahu k jednotlivé skutečnosti. Dle komentářové literatury je daňovým řízením „soubor postupů a dílčích řízení, jež ve svém výsledku vedou ke správnému zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady“ (srov. KANIOVÁ, Lenka. § 134. In BAXA, Josef et al.
Daňový řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2011; dostupné z právního informačního systému ASPI). Daňový řád rovněž upravuje i opakované vyměření daně za jedno zdaňovací období, resp. dodatečné vyměření daně jak z iniciativy daňového subjektu, tak i na základě daňové kontroly. Jinými slovy, daňový řád umožňuje opakovaně (dodatečně) vyměřit daň či odpočet daně nejen za celé zdaňovací období, ale i ve vztahu k jednomu uskutečněnému zdanitelnému plnění, tj. k jednomu obchodnímu případu. Rozhodnutí správce daně o vyměření nesporné částky nadměrného odpočtu (tedy rozhodnutí ve smyslu § 101 odst. 1 daňového řádu) žádným způsobem nebrání pozdějšímu následnému vyměření daně u prověřovaných plnění, jak plyne z § 143 odst. 1 věty druhé daňového řádu.
40. Ačkoli tedy § 139 daňového řádu skutečně neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na požadavky § 5 odst. 3 daňového řádu a zejména s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně."
Pokud mají pracovníci finanční správy jiný názor a myslí si, že jde o příliš kreativní výklad daňového řádu, respektujme jejich právo na soukromý názor, ale jde jen o jejich soukromý názor.
Existuje jistá právní norma nazvaná "Ústava České republiky", kde se v čl. 89 odst. 2 píše toto:
"Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby."
Letos v březnu Ústavní soud rozhodl, že pokud finanční úřad zpochybňuje pouze část nadměrného odpočtu, nesmí zadržovat nespornou část odpočtu. Máme duben a už podle Českého rozhlas vydala finanční správa interní instrukci, že nález je třeba ignorovat.
Článek cituje z instrukce: "Pokud daňový subjekt požádá o vrácení nesporné části nadměrného odpočtu před vyměřením daně z přidané hodnoty jako celku za příslušné zdaňovací období, nelze takovému požadavku vyhovět". Podle finanční správy údajně neexistuje zákonný mechanizmus, jak vracet nespornou část odpočtu.
Je to zvláštní, ale Ústavní soud deklaroval, že to jde:
"39. Ústavně konformní postup je však bez dalšího možný v intencích samotného daňového řádu. Ten v § 134 odst. 2 stanoví, že pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se daň posuzuje buď ke zdaňovacímu období, nebo ve vztahu k jednotlivé skutečnosti. Dle komentářové literatury je daňovým řízením „soubor postupů a dílčích řízení, jež ve svém výsledku vedou ke správnému zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady“ (srov. KANIOVÁ, Lenka. § 134. In BAXA, Josef et al.
Daňový řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2011; dostupné z právního informačního systému ASPI). Daňový řád rovněž upravuje i opakované vyměření daně za jedno zdaňovací období, resp. dodatečné vyměření daně jak z iniciativy daňového subjektu, tak i na základě daňové kontroly. Jinými slovy, daňový řád umožňuje opakovaně (dodatečně) vyměřit daň či odpočet daně nejen za celé zdaňovací období, ale i ve vztahu k jednomu uskutečněnému zdanitelnému plnění, tj. k jednomu obchodnímu případu. Rozhodnutí správce daně o vyměření nesporné částky nadměrného odpočtu (tedy rozhodnutí ve smyslu § 101 odst. 1 daňového řádu) žádným způsobem nebrání pozdějšímu následnému vyměření daně u prověřovaných plnění, jak plyne z § 143 odst. 1 věty druhé daňového řádu.
40. Ačkoli tedy § 139 daňového řádu skutečně neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na požadavky § 5 odst. 3 daňového řádu a zejména s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně."
Pokud mají pracovníci finanční správy jiný názor a myslí si, že jde o příliš kreativní výklad daňového řádu, respektujme jejich právo na soukromý názor, ale jde jen o jejich soukromý názor.
Existuje jistá právní norma nazvaná "Ústava České republiky", kde se v čl. 89 odst. 2 píše toto:
"Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby."
Komentáře
Okomentovat